Tuzemské školství nabízí benefity, které jsou ve světovém kontextu naprostou raritou. Bezplatné studium na univerzitách pro kohokoliv, kdo zvládne výuku v češtině, unikátní síť uměleckých škol nebo nastupující generace IT talentů. Na co vše můžeme být opravdu hrdí?
V Česku má dlouhodobě obrovskou sílu střední školství, které tvoří osu celé naší vzdělanosti. Když se podíváme na čísla, zjistíme, že podíl lidí se střední školou nebo výučním listem je u nás v evropském kontextu naprosto mimořádný.
V roce 2022 jsme se hodnotou 65,9 % zařadili na první místo mezi státy Evropské unie, protože unijní průměr tehdy dosahoval pouze 44,6 %. Tento trend se drží i nadále, což dokazují data z roku 2024. Tehdy mělo středoškolské vzdělání 62,7 % Čechů ve věku od 25 do 74 let, zatímco zbytek Evropy vykazoval průměrně jen 44,2 %.
Díky tomu máme velmi málo obyvatel, kteří po škole zůstali u úplného základu. Lidí s pouhým základním vzděláním u nás bylo v roce 2022 jen 12,2 %, přičemž lépe na tom byla už jen Litva s 10,3 % a evropský průměr osob s pouze základním vzděláním činil 26,7 %.
Kde naopak za zbytkem Evropy dlouhodobě zaostáváme, je podíl vysokoškoláků v populaci. V roce 2022 vlastnilo diplom 21,9 % našich obyvatel, unijní průměr sahal k 28,7 %. V roce 2024 tento podíl u nás vzrostl na 23,8 %, unijní průměr se ale posunul na 31,7 %. Česko se řadí mezi státy s nejnižším zastoupením, hůře na tom bylo už jen Rumunsko se 16,5 % a Itálie s 19,7 %.
Z historického hlediska dělají školství velmi dobré jméno exaktní vědy. Mezinárodní studie TIMMS z roku 2023 ukazuje, že průměrné výsledky českých žáků čtvrtých a osmých ročníků se v matematice od roku 2007 pomalu a vytrvale zlepšují. Data týkající se počítačové gramotnosti však na druhou stranu ukazují na pozvolný propad. Oproti roku 2013, kdy testovaní žáci dosáhli vynikajících 540 bodů, se v průběhu desetiletí výsledek přece jen o trochu mírně snížil.
Co je třeba oprávněně chválit
I přes drobný bodový pokles patří české děti v práci s počítači ke světové špičce. V mezinárodním testování ICILS ve 34 zemích porazili naši osmáci a žáci víceletých gymnázií zbytek Evropské unie a v počítačové i informační gramotnosti skončili druzí hned za Jižní Koreou. Získali v průměru 525 bodů, čímž překonali unijní (497 bodů) i celosvětový průměr (476 bodů), kam spadaly země jako Tchaj-wan, Srbsko či Omán, přičemž nejslabší Ázerbájdžán získal pouhých 319 bodů.
Naše děti navíc výborně shromažďují, tvoří a sdílí informace. V informatickém myšlení obsadily s 527 body třetí příčku za Tchaj-wanem a Koreou a jasně tak předběhly unijní průměr 483 bodů i úplně poslední uruguayské děti se 421 body. Úspěchy oslavujeme také v exaktních vědách, kde podíl dětí s nejlepšími výsledky v matematice dosahuje výborných 9 % ve čtvrtém a 10 % v osmém ročníku, což krásně převyšuje sedmiprocentní průměr EU.
Zásadní pochvalu zaslouží náš velmi štědrý přístup k vysokému školství. Studium na všech veřejných i státních školách vyučované v češtině je totiž naprosto bezplatné pro studenty jakékoliv národnosti. Toto fantastické pravidlo kompletně pokrývá všech 26 veřejných a také dvě státní vysoké školy, tedy policejní a vojenskou akademii. Pro celkovou bezplatnost platí jednoduché podmínky: škola musí být veřejná nebo státní, obor musí být česky vyučovaný a daný student prostě nesmí výrazně překročit běžnou dobu studia.
Soukromé školy a různé anglicky vyučované obory se naopak tvrdě platí, což názorně ukazuje cenovka medicíny. Zatímco česká medicína je zdarma, anglická verze oboru stojí až 16,8 tisíc eur ročně (cca 409 tisíc korun) a na slavné Karlově univerzitě dokonce přes 24 tisíc eur (cca 584 tisíc korun) za jeden rok.
Obrovským fenoménem je český systém základních uměleckých škol, kterých u nás ve všech regionech funguje téměř pět set. Tyto otevřené instituce s více než čtvrt milionem malých studentů představují opravdový světový i evropský unikát, který je zkrátka potřeba maximálně hýčkat a všemožně podporovat, přičemž denní provoz štědře financují stát, obce, kraje. Jen desetinu celkové umělecké sítě tvoří soukromé nebo církevní školy.
Tyto instituce fungují jako lokální kulturní centra spolehlivě pěstující čistou lásku k živému umění na vysoké úrovni. Poptávka je ovšem stále obrovská – 65 % žáků tvoří muzikanti a kvůli omezeným kapacitám musí školy často talentované uchazeče s těžkým srdcem rovnou odmítat, ačkoli by tu šanci u přijímaček rády daly úplně každému nadšenému nadanému dítěti.
Trošku té kritiky závěrem
Český vzdělávací systém se bohužel i přes mnohé úspěchy vyznačuje hlubokými vnitřními nerovnostmi. Šance dětí na úspěch v životě jsou nezdravě silně ovlivněny tím, z jakého přesně pocházejí zázemí. Studenti pocházející z nižšího socioekonomického prostředí mají pochopitelně nesrovnatelně menší množství potřebných zdrojů pro úspěšný vstup na vysoce konkurenční střední školy.
K celému problému velice přispívá také regionální fragmentace, kvůli níž panují hluboké propastné rozdíly v kvalitě řízení škol v různých koutech a regionech naší země. Dodnes naprosto nevyřešená navíc i nadále zůstává smutná segregace mnoha romských žáků přímo do odděleného a vyčleněného vzdělávacího prostředí, ze kterého se špatně postupuje dál.
Velkým a důrazným varováním pro systém by měla být rozevírající se propast ve znalostech těch úplně nejslabších dětí. V klíčové oblasti informační gramotnosti se za deset let děsivě zdvojnásobil podíl dětí nedosahujících dokonce ani té základní úrovně znalostí z 15 % na hrozivých 28 %. Tyto problémové děti vůbec neumějí kriticky posuzovat nalezené informace a už vůbec neznají zásady pro bezpečný pohyb v současném moderním kyberprostoru. Ústřední školní inspektor Tomáš Zatloukal hlasitě upozornil, že se tato specifická situace mírně zhoršuje úplně všude ve světě, ale bohužel jedině u nás se tento negativní podíl přímo skokově zdvojnásobil.
Zvyšující se nepříjemné rozdíly vidíme na grafech i u matematiky, kde se sice podíl dětí s podprůměrnými výsledky ve čtvrtém ročníku nezměnil z ustálené hodnoty 22 %, ale celkový bodový rozdíl uvnitř stejné skupiny se mezi roky 2019 a 2023 velmi výrazně zvětšil a prohloubil. V populárních přírodních vědách navíc nakonec bohužel došlo k celkovému zhoršení všech průměrných výsledků u zkoumaných čtvrtých i osmých tříd oproti dřívějším testováním.
Nemilosrdnou kritiku zasluhuje také celková schopnost českých škol intenzivně rozvíjet v žácích přirozenou a dravou kreativitu. Podle přesných dat z organizace OECD pocházejících z roku 2024 dosahují čeští patnáctiletí studenti v tolik důležitém kreativním myšlení jen nepatrně nadprůměrných výsledků v rámci celého vzorku 23 zemí EU.
Žáci bohužel při podrobném šetření navíc uváděli velmi nízkou vnitřní sebedůvěru a znatelně menší celkovou otevřenost vůči kreativním myšlenkám a inovacím. Hlavní a naprosto přímý vliv na tento smutný fakt mají dvě zjištěné okolnosti. Tou první jmenovanou je nedostatečná příprava budoucích mladých učitelů, kteří nejsou na fakultách vůbec školeni k tomu, jak by se dala živá kreativita správně včlenit a spolehlivě integrovat do samotné každodenní výuky.
Druhým silným faktorem, jenž tento stav v současném Česku udržuje, je dlouhodobě velmi nízká odpolední účast většiny žáků na pestrých mimoškolních aktivitách, kde by se tyto cenné dovednosti a nápady mohly nenucenou a naprosto přirozenou cestou uvolněně a hravě rozvíjet po zazvonění.
Autor: Jiří Linhart
Zdroj: Pražské školy