Školním samosprávám jsme se detailně věnovali v předešlých článcích. V tomto textu se proto zaměříme na jejich samotné fungování a na to, jak maximalizovat šanci na jejich úspěšné zavedení v podmínkách vaší školy.
Než se zaměříme na konkrétní postup, je klíčové pochopit, na čem školní samosprávy nejčastěji vyhoří. S největší pravděpodobností jde o tyto dva faktory:
Nízká motivace ze strany žáků
Nedostatečná podpora ze strany vedení školy
Obě tyto věci lze efektivně ovlivnit v několika aspektech. K problému ze strany žáků pravděpodobně dochází, pokud si neuvědomují samotný smysl školní samosprávy, co pro žáky vlastně dělá a co jim samotným může nabídnout. Mnoho z těchto věcí lze vyřešit kvalitní informovaností o jejích aktivitách a možnosti neustálého zapojení. Žáci si nesmí myslet, že jsou pouze pozorovatelé demokratického fungování této instituce, ale musí se prakticky zapojovat.
To platí jak pro samotné volené zástupce, tak i pro běžné žáky, kteří své zástupce zvolili (ano, vždy by mělo jít o volbu žáků, nikoliv učitelů). Jakmile se jedna z těchto stran cítí mimo, přestává organizaci věřit a pravděpodobně jí bude pouze poškozovat image.
Jsou zde samozřejmě i žáci, které přesvědčit nelze – to je ale jev v každé společnosti. Ideální stav je, pokud se o smyslu samosprávy podaří přesvědčit vlivné členy ve třídě (to může být zvolený zástupce, ale i několik dalších žáků). K celému tomuto procesu by měl přispívat učitel, který je zvolen jako koordinátor této instituce. Neměl by vodit žáky za ručičku, ale primárně sloužit jako studnice vědomostí, na kterou se žáci mohou obrátit, pokud si nevědí rady.
Samotný koordinátor by měl být ideálně člověk, který má s podobnou institucí osobní zkušenost (fungoval v ní) a sám se na jejím fungování chce podílet. Nejčastěji jde o učitele, který vyučuje společenské vědy, ale nemusí jít o pravidlo. Pokud by učitel od samého začátku cítil k organizaci odpor, nikam se neposune. Úplný problém může být ale i na opačné straně, kdy učitel vezme projekt jako svůj vlastní a začne skrze žáky realizovat své osobní ambice, přesná role by proto měla být vyčleněna ve stanovách (o nich později).
To jsou žáci, ale teď samotná škola. Velkým problémem je tzv. „formální zavedení samosprávy“. Škola sice oficiálně žákovskou samosprávu má, ale nedává jí dostatek prostoru pro jakékoliv změny a samotné vedení ji vnímá jako žvanírnu. Pokud žáci projeví zájem a chtějí opravdu něco změnit a ředitel školy si je pouze vyslechne (jak nařizuje zákon), ale vůbec nic následně nedělá, motivace žáků rychle opadne. To neznamená, že by vedení mělo dělat vše, co se žákům zlíbí, ale aspoň udělat dostatek aktivity, která jasně ukáže: „Toto sice ne, ale snažte se prosím dál.“
V tomto ohledu je i mírně přehlížený aspekt komunikace samotných učitelů. Může se stát, že někteří učitelé nejsou samotné myšlence samosprávy příliš nakloněni a tuto frustraci následně přenášejí na žáky během hodin. Jelikož jsou učitelé přirozené autority, tato negativa následně mohou přenést na samotné žáky, a jak jsme si řekli již dříve, bez správné motivace žáky nepřesvědčíte. Je nutné tyto učitele řádně zasvětit do toho, co tato instituce vlastně dělá a co znamená pro školu (ideálně úplně všechny zaměstnance), případně je aspoň požádat, aby to nedělali.
Dokumenty
Aby byla samospráva účinná, musí mít jasně určenou byrokracii. Těmi nejdůležitějšími dokumenty jsou bezesporu stanovy a volební řád. Je jich bezesporu více možných, viz obrázek níže.
Obrázek 1: Barvy označují častost. Zelená barva značí, že je mají téměř všechny, oranžová značí měně pravděpodobné a červené již velmi nepravděpodobné.
My se ale budeme věnovat hlavně těmto dvěma:
Stanovy jsou podobné ústavě, jelikož vytyčují základní body, které musí samospráva dělat a dodržovat. Jejich samotná podoba by vždy měla reflektovat podobu školy a nebýt čistou kopírkou – určitě se ale lze inspirovat.
Aby však měly relevanci a nešlo pouze o nařízení „shora“, musí se na nich podílet samotní žáci. V jakékoliv škole se dozajista najdou děti, které jsou aktivní a mají zápal pro věc, určitě proto tyto žáky přizvěte, aby se mohli na tvorbě podílet, ideálně je sami vytvořili a koordinátor pouze upravil finální produkt. Samozřejmě potom proces bude trvat déle, ale naučíte tím žáky něco nového a zapojíte je (což je, jak jsme zmiňovali, velmi podstatná část).
Volební řád se nejčastěji schvaluje se stanovami hned na ustavující schůzi, ale funguje již při prvních volbách ve třídách. Tento dokument nastavuje pravidla pro volby do školních samospráv. Kromě věcí, které jsou již popsány výše a zde stále platí, je důležité, aby byla tato pravidla opravdu dodržována. Jak totiž platí i v běžném životě, zákony jsou natolik účinné, nakolik se dodržují. Samotný volební proces potom ztratí na významu a hodnotě. Do samotných voleb by potom také neměl nijak vstupovat učitel, který provádí kontrolu.
Existují tendence, že žáci chtějí zvolit někoho, kdo je populární nebo vtipný, a učitel tomu chce různou manipulací zabránit. Toto ale ihned zdevastuje vnímání této volby, jelikož přestává být volbou. Koordinátor nebo učitel by měl hned na začátku zdůraznit důležitost této volby a že když si zvolí podobného člověka, mohou očekávat přesně to, co si zvolili – tedy nic.
Pouze krátce k ostatním dokumentům:
Jednací řád – Nastavuje pravidla pro chod schůzí školního parlamentu.
Etický kodex – Nastavuje morální a etické zásady, které se členové parlamentu zavazují dodržovat.
Seznam zástupců – Žáci školy si mohou být jistí, kdo je v samosprávě zastupuje.
Plán činnosti – Je důležité si naplánovat, jaké akce a aktivity chcete v průběhu roku zvládnout. Je potom větší šance, že se aktivity opravdu udělají.
Kontaktní seznam – Osoby, které mohou členům s parlamentem pomoci. Učitelé, vedení školy, veteráni parlamentu, členové krajského parlamentu apod.
Přehled minulých projektů – Dokument, ve kterém jsou napsané poznatky z již proběhlých akcí. Pokud se bude akce opakovat, je možné z těchto poznámek vycházet.
Zápisy – Dodávají parlamentu formálnost a kontinuitu – jsou pro osoby, které nemohly být na schůzích.
Účetnictví – V případě, že má samospráva nějaké finance. Zapisuje se, jak se s penězi nakládalo.
Fungování žáků v samosprávě
Je velmi nepravděpodobné, že by byl ve zvolené formaci přirozený vůdce, který dokáže své kolegy motivovat, držet v disciplíně a posilovat respekt, komunikaci a odpovědnost mezi členy. Proto tento úkol stojí na koordinátorovi, aby je těmto věcem naučil.
Nejlepším prostředkem k tomuto jsou teambuildingové aktivity, které stmelí celou skupinu. Pro tuto příležitost je dobré mít předvytvořené úkoly, které žáky naučí:
Namotivovat ostatní kolem sebe
Povzbuzovat, i když se věci nedaří
Dbát na stanovené věci
Určovat termíny
Dbát na dodržování určitého chování
Naslouchat ostatním a reagovat na jejich potřeby
Vést otevřenou komunikaci
Že nedodržení slibu může negativně ovlivnit celé snažení
Upravovat plány a umět se přizpůsobit
Hledat kompromisy
Tyto věci se budou žáci učit během celé doby, co budou působit v samosprávě. Po zvládnuté stmelující akci nelze tedy očekávat, že je budou všechny zvládat na jedničku, ale aby měli povědomí, že tyto věci jsou podstatné. Nejenom v prostředí školy, ale i v životě. Musíte z žáků udělat malé manažery.
Popsali jsme si aspekty, které by se měli žáci naučit vůči sobě a svému týmu, podstatnou část ale tvoří i komunikace vůči veřejnosti, tedy vedení školy, voličům, ale i rodičům. Pokud nebudou žáci sami o sobě komunikovat, nelze očekávat jakékoliv uznání. I ten největší úspěch potom zapadne, protože se o něm nikdo nedozví. Nástrojů komunikace je relativně dost a každý má svá specifika, která je podstatné znát. Pak je třeba zvolit ty nástroje, které jsou pro komunikaci s veřejností nejvhodnější. Z hlediska neosobní (tím myšleno, že nemluvíme s jednou nebo pár osobami) komunikace bychom je mohli rozdělit na historické a novodobé.
Historické
Řadíme sem noviny, plakáty, nástěnku a mluvené slovo. Jde o způsoby, které jsou fyzické a v mnoha případech účinné. Převážně jsou to ale věci, se kterými se lze setkat až ve škole.
Noviny: Vyžadují možnost tisku a osoby, které je budou spravovat. Přičemž pokud by informovaly pouze o aktivitách školního parlamentu, nebyly by asi tak zajímavé, musely by proto fungovat na vše, co se ve škole děje. Výhoda je, že existují i různá ocenění tohoto formátu, které dělá například Vyšší odborná škola publicistiky, takže zde existuje i soutěžní forma motivace je tvořit.
Plakáty: Pro propagaci akce jsou plakáty prakticky nutnost. Na tvorbu je osvědčený program Canva, ve kterém se nachází mnoho už předvytvořených, které lze jednoduše upravit dle potřeby. Samotný program je možné mít jako škola pro žáky zdarma. Je třeba o to pouze zažádat.
Nástěnky: Pravděpodobně máte na škole místo, kde je vysoká frekventovanost žáků, na tomto místě je ideální nástěnka. Jde o místo, kde si člověk může zjistit potřebné informace o školním parlamentu.
Mluvené slovo: Pokud jsou na vaší škole třídnické hodiny, je to skvělá příležitost věnovat jejich část voleným zástupcům. V této podobě tak mohou žákům předat mnoho informací a přímo odpovídat na otázky. Je to ale třeba korigovat, aby se z toho nestal chaos nebo zbytečně konfliktní prostředí.
Novodobé
Řadíme sem webové stránky, sociální sítě, komunikační platformy a newsletter. Jde o způsoby, které jsou digitální a člověk na ně pravděpodobně narazí, když není ve škole.
Webové stránky: Pokud to systém, přes který má škola udělaný web, umožňuje, je vhodné vytvořit vlastní kartu, která by se věnovala školní samosprávě. Může být ve formě prezentace tohoto orgánu nebo i jako virtuální nástěnka, kde jsou konkrétní aktuality. To, jak se samosprávy stávají častější na školách, může v očích některých rodičů i zvýšit zájem o školu.
Sociální sítě: Pokud dosahujete požadovaného věku, založte vašemu parlamentu sociální sítě. Jedná se o formát, který pravděpodobně nevymizí, ale je otázkou, jak se legislativně bude u dětí řešit, jelikož podle společenské kultury se bude více zpřísňovat přístup pro mládež. Tak či onak jde ale o skvělý způsob, jak komunikovat navenek. Je však důležitá volba platformy (Instagram, Facebook, TikTok apod.). Pokud tam není vaše cílová skupina (rodiče, žáci nebo i široká veřejnost), tak to nemá smysl. Volte proto pouze ty, kde tyto skupiny jsou, a podle toho i způsob komunikace.
Komunikační platformy: Jednoduché informování o aktivitách, které umožňuje přímou komunikaci. Myslí se zde platformy jako Discord, Messenger nebo WhatsApp, které umožňují zakládání konkrétních skupin. Je velmi pravděpodobné, že žáci budou mít Discord a rodiče WhatsApp.
Newsletter: Pravidelné měsíční shrnutí aktivit za uběhlý měsíc a co mohou očekávat. Existují programy, které zvládnou odesílání, ale lze i manuálně. Důležité je zachovat pravidelnost. Škola má většinou e-maily žáků a rodičů uložené, takže v tomto ohledu jde o perfektní způsob přímé komunikace.
Tyto formáty ale nedokážou vše, a proto je nutné, aby žáci byli schopni komunikace z očí do očí. V takovém případě si žáci musí uvědomit postavení a podle tohoto předávat informace. Je rozdíl, když člen samosprávy mluví s vedením školy, jiným žákem nebo rodičem, a tomuto se vše musí přizpůsobit.
Samotná atmosféra by měla být pozitivní, takže není moc vhodné, aby se na schůzi s ředitelem vyslal někdo, kdo je na škole známý jako rebel nebo bohém (pokud tyto hodnoty nesdílí i ředitel, samozřejmě). Samotná komunikace je potom často přímá konfrontace, kterou mnoho dětí nezvládá, není proto od věci si tento způsob nacvičit, aby žák věděl, do čeho jde. Pokud to jde, je skvělé si připravit body, které bude žák chtít říct. Když jej ale někdo zastihne na chodbě, tak to samozřejmě nejde. V takovém případě lze už pouze přemýšlet o věcech, na které se může daná osoba ptát, a na to se snažit připravit.
Na co je třeba si rozhodně dát pozor, je možné elitářství. Žáci, kteří jsou v samosprávách, mohou mít tendenci si myslet, že jsou něco více než žáci, kteří je do funkce zvolili. Sice tento jev nemusí projevovat nahlas, ale pravděpodobně si všimnete, že se to děje. Většinou to začíná řečmi ve stylu: „Oni by to nepochopili“ nebo „Nemá smysl jim to říkat“. S tímto jevem se těžko pracuje a nejlepší je osobní konfrontace – jasně říci, že toto chování není přípustné. Často se to děje u členů, kteří se začnou účastnit vyšších aktivit, jako jsou samosprávy krajské nebo národní.
Efektivní je i vidět, jak je moc pomíjivá. Můžete třeba udělat neoficiální volby, které ukážou, že by se daná osoba do funkce znovu nedostala.
Projekty a aktivity
Na závěr se v tomto návodu budeme věnovat organizaci akcí. Když se takováto věc chystá, musí být přesně popsáno, o čem aktivita bude. Sepsat si, co všechno budete potřebovat, informovat dopředu (jak vedení, tak žáky), a když je akce naplánovaná, ji dodržet a nerušit na poslední chvíli.
Samotné projekty lze rozdělit na tři fáze:
Plánování
Realizace
Zhodnocení
Ve fázi plánování se sepíše, kdo dělá co, kdy, co začíná a končí, co všechno je potřeba zajistit (místnost, materiály, informovanost), kdo se na tom celém bude podílet a jakými prostředky se o tom bude komunikovat. V případech, kde to jde, doplnit i termíny, aby se vše dalo řádně stihnout. Rovněž je podstatné nastavit si i cíle, kterých se chce akcí dosáhnout.
Ve fázi realizace se ocitáme na samotné akci. Pokud se vše naplánovalo dobře a věci se následně dodržely, je třeba počítat pouze s jednou věcí – improvizací. Něco se vždy pokazí a musí se to zvládnout. Pokud si vedete dokument o předešlých akcích, můžete s určitými věcmi počítat podle předešlé zkušenosti. Jinak je třeba se snažit vymyslet vše, co by se mohlo pokazit, a připravit se na to. Pokud i to selže, nelze jinak než opravdu improvizovat a snažit se to vyřešit.
V poslední fázi zhodnocení si je důležité zapsat, co se povedlo a co ne. Ideální je v tomto případě vyhodnotit i úspěšnost dosažení cílů (počet účastníků, spokojenost). Některé cíle se špatně měří, proto bude potřeba i do tohoto zapojit určitou kreativitu.
To bychom měli fáze k samotným akcím, ale ještě je třeba nějaké mít. Můžeme je opět rozdělit:
Menší: Vyžadují málo příprav a jsou nenáročné. Komunikace je krátká a jasná, přičemž je důležité dbát na to, aby si lidé vůbec všimli, že se akce děje. Příklady: tematické dny, maraton psaní dopisů, různá školní hlasování, dobročinné aktivity, domlouvání přednášek. Střední: Můžou se objevit potíže, ale nemělo by jít o nic zničujícího. Zde by měl být již podrobný plán. Může zde být potřeba nějakého povolení. Také se hodí mít připravený plán B, pokud něco nevyjde. Musí zde být i pravidelná komunikace. Nemůže se stát, že levá ruka neví, co dělá ta pravá. Příklady: turnaje, studentské volby (tím myšleno simulace hlasování, které pořádá Jeden svět na školách), účast na zasedání zastupitelstva, dobročinné aktivity a sbírky, školní kino.
Velké: Problémy se zde určitě objeví a bude se třeba s nimi vypořádat, jelikož už jde o hodně. Platí zde vlastně vše jako u střední akce, ale musí to být podrobnější a sofistikovanější. Také je vhodné zvážit pojištění. Příklady: účast na městských/krajských akcích, turnaje v rámci města, tematické pochody, zahraniční výjezdy.
Nejste na to sami
Existuje mnoho organizací, které se zabývají školními samosprávami na mnoha úrovních. Jsou zde subjekty jako Česká středoškolská unie (ČSU), která přímo propojuje školní samosprávy. Na krajské úrovni působí Středoškolský sněm hl. města Prahy, který spíše sdružuje členy samospráv do většího celku a ti následně jednají s politiky, přesto jde o zajímavou zkušenost.
Na národní úrovni funguje Republikové fórum parlamentů dětí a mládeže, které spadá pod Českou radu dětí a mládeže. Je to otevřená platforma, která sdružuje samosprávné orgány mládeže, takže velký zdroj zkušeností. Zapomenout nesmíme ale ani na různé vzdělávací organizace, jako je Centrum pro demokratické učení (CEDU), které nabízí různé semináře a kurzy.
Autor: Jiří Linhart
Zdroj: Pražské školy