Umělá inteligence (AI) představuje významný posun v oblasti vzdělávání, jelikož umožňuje personalizaci výuky, inovativní metody hodnocení a efektivnější vzdělávací procesy. Díky pokročilým algoritmům strojového učení dokáže AI analyzovat velké objemy dat o studentech a doporučovat vhodné učební materiály podle individuálních vzdělávacích potřeb, tempa učení, silných a slabých stránek. Tento přístup umožňuje adaptivní výuku, kdy si každý žák či student může osvojit učivo vlastním tempem a způsobem, který mu nejvíce vyhovuje. Výsledkem je zvýšení motivace, lepší porozumění učivu a celkově efektivnější edukace.
Dalším přínosem umělé inteligence ve školství je nasazení inteligentních tutorovacích systémů a automatizovaných hodnotících nástrojů. Tzv. chatboti či virtuální asistenti mohou studentům poskytovat okamžitou zpětnou vazbu v reálném čase, navrhovat cvičení na procvičení problematických oblastí a odpovídat na dotazy. Učitelé tím získávají více času na individuální práci se studenty, metodickou podporu nebo rozvoj kreativních dovedností. Automatizované hodnocení, například u písemek s uzavřenými otázkami, odlehčuje administrativní zátěž pedagogů a zrychluje proces vyhodnocování znalostí.
AI však do vzdělávání přináší i nové výzvy a etické otázky, které je třeba zodpovědně řešit. Mezi hlavní rizika patří ochrana soukromí a osobních dat studentů, hrozba zjednodušování hodnocení pouze na základě měřitelných parametrů nebo riziko digitální propasti mezi studenty s různou úrovní přístupu k nové technologii. Klíčová je proto odpovídající regulace, trvalá edukace pedagogů a promyšlené začleňování AI do školní praxe. Umělá inteligence má potenciál stát se mocným pomocníkem ve vzdělávání, je však nutné ji vnímat jako nástroj, který podporuje rozvoj kritického myšlení, tvořivosti i osobní odpovědnosti všech účastníků vzdělávacího procesu.
PhDr. Pavel Bartoš, LL.M., DBA (Evropská akademie vzdělávání / European Academy of education)