Umělá inteligence (UI) v posledních letech zásadně proměňuje podobu vzdělávání ve školách i mimo ně. Její implementace umožňuje personalizované učení — automatizované systémy dokáží analyzovat silné a slabé stránky žáka a přizpůsobit výukový plán na míru. Díky tomu mohou studenti postupovat vlastním tempem, soustředit se na oblasti, v nichž potřebují zlepšení, a zároveň být motivováni odpovídajícími úlohami a výzvami. Algoritmy UI například poskytují okamžitou zpětnou vazbu k řešeným úlohám a mohou doporučovat vhodné výukové materiály nebo připomínat pravidelné procvičování.
Dalším významným přínosem UI ve vzdělávání je efektivita a úspora času pedagogům. Systémy využívající strojové učení dokáží automatizovat hodnocení testů, domácích úkolů či slohových prací, což učitelům umožňuje věnovat více času tvůrčí práci a individuálnímu přístupu ke studentům. UI se využívá také v diagnostice speciálních vzdělávacích potřeb — například rozpoznáváním dyslexie a navrhováním vhodných podpůrných strategií. V neposlední řadě lze díky UI lépe analyzovat trendy ve vzdělávání na úrovni tříd, škol i větších celků — získané velké objemy dat (tzv. big data) umožňují optimalizovat výuku či identifikovat žáky v riziku školního neúspěchu.
Využití umělé inteligence ve vzdělávání však přináší i výzvy a rizika. Mezi ně patří například otázky ochrany osobních údajů a zajištění spravedlivého zacházení se studenty. Existuje také nebezpečí automatizovaného rozhodování a ztráty lidského kontaktu, který je ve vzdělávacím procesu nenahraditelný. Přes tyto výzvy představuje UI významný trend, který může přispět k větší dostupnosti a efektivitě vzdělávání a vést k formování nových didaktických přístupů. Klíčové bude využívat umělou inteligenci jako nástroj podpory učitelů a rozvoje potenciálu každého studenta, nikoli jako jejich náhradu.
PhDr. Pavel Bartoš, LL.M., DBA (Evropská akademie vzdělávání / European Academy of education)