Předčasné odchody ze vzdělávání představují v současné době jedno z nejvýznamnějších témat vzdělávací politiky nejen v České republice. Přestože jsou často spojovány především s ukončením studia na středních školách, ve skutečnosti jejich příčiny vznikají mnohem dříve. Neúspěch ve vzdělávání totiž zpravidla není důsledkem jedné konkrétní události, ale výsledkem dlouhodobého procesu, během něhož se postupně kumulují rizikové faktory zasahující všechny oblasti života. Ztráta motivace ke vzdělávání, opakované školní neúspěchy, zhoršující se vztahy s vrstevníky či pedagogy, nedostatečné rodinné zázemí, sociální znevýhodnění nebo jazyková bariéra představují pouze část proměnných, které mohou vést k tomu, že žák začne školu vnímat jako místo neúspěchu namísto prostoru pro svůj rozvoj.
Ve školním prostředí se přitom často setkáváme s tendencí řešit až viditelné projevy obtíží. Zvýšená absence, zhoršený prospěch, kázeňské přestupky nebo nízká motivace bývají mnohdy tím prvním, čeho si škola všimne. Za těmito projevy se však velmi často skrývají mnohem hlubší příběhy. Někteří žáci dlouhodobě pečují o mladší sourozence, jiní se potýkají s psychickými obtížemi, další vyrůstají v rodinách, kde vzdělávání není prioritou nebo kde rodiče sami nevědí, jak dítě podpořit. Stále častěji se také setkáváme se studenty s odlišným mateřským jazykem, kteří kromě běžných studijních nároků zvládají adaptaci na nové kulturní prostředí, odlišný vzdělávací systém i zpracování náročných životních zkušeností spojených s migrací.
Od ledna roku 2025 je v hlavním městě Praze realizován projekt iDZ Praha, jehož realizace je plánována do srpna roku 2028. Projekt navazuje na strategické priority Dlouhodobého záměru vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy hlavního města Prahy 2024–2028 a jednou z jeho významných oblastí je právě prevence předčasných odchodů ze vzdělávání. Na realizaci projektu spolupracuje hlavní město Praha společně s řadou partnerů, mezi nimiž významnou roli zastává také Hospodářská komora hlavního města Prahy. Společným cílem všech zapojených subjektů je vytvářet podmínky, které umožní ohroženým žákům dokončit vzdělávání a zvýšit jejich šance na úspěšné uplatnění v dalším studijním i profesním životě.
Projekt je zaměřen především na podporu žáků posledních ročníků základních škol, studentů středních škol, vyšších odborných škol i konzervatoří, u nichž existuje zvýšené riziko předčasného ukončení vzdělávání. Jedná se zejména o mladé lidi ze sociálně znevýhodněného prostředí, studenty s odlišným kulturním zázemím, žáky s potřebou podpůrných opatření, studenty pocházející z nepodnětného rodinného prostředí nebo žáky s nedostatečnou znalostí českého jazyka. Přestože jsou jednotlivé rizikové skupiny různorodé, spojuje je to, že jejich vzdělávací cesta bývá výrazně náročnější než u jejich vrstevníků a bez cílené podpory může snadno dojít ke ztrátě motivace i předčasnému ukončení studia.
Jedním z pilířů projektu je právě program case managementu. Ten představuje specifický způsob koordinované individuální podpory, jejímž cílem je dlouhodobé provázení studenta v procesu změny. V projektu vystupuje odborný konzultant (tzv. case manager) jako osoba, která propojuje školu, rodinu, samotného studenta i další odborníky. Velkou výhodou je možnost individuální práce s žákem/studentem.
Když jsem do projektu vstupovala jako case manager, velmi rychle jsem si uvědomila, že samotné doučování představuje pouze malou část celé práce. Mnohem důležitější je poznat studenta, který přichází se svým jedinečným příběhem. Za každou špatnou známkou, absencí nebo ztrátou motivace se totiž skrývá konkrétní životní situace. Někdo potřebuje především znovu uvěřit, že na studium má. Jiný potřebuje bezpečný prostor, kde může přiznat, že látce nerozumí. Další hledá dospělého, který ho nebude hodnotit, ale bude jej provázet a společně s ním hledat řešení.
Case management proto vnímám především jako práci založenou na vztahu. Odborné znalosti, metodické postupy nebo orientace v systému služeb jsou nepochybně důležité, avšak samy o sobě nestačí. Pokud student necítí důvěru, respekt a skutečný zájem o jeho situaci, zůstávají i nejlepší intervence často bez většího efektu.
Individuální konzultace tak postupně získávaly mnohem širší rozměr. Vedle samotného doučování jsme společně plánovali přípravu na písemné práce, hledali efektivní studijní strategie, učili se pracovat s časem, mluvili o spánkové hygieně, psychohygieně i zvládání zátěžových situací. Věnovali jsme se také vztahům se spolužáky, komunikaci s pedagogy nebo plánování dalších studijních cílů. V mnoha případech právě tyto zdánlivě „neškolní“ oblasti rozhodovaly o tom, zda student dokáže svůj potenciál skutečně využít.
Za jednu z největších předností case managementu považuji možnost hledat silné stránky každého studenta. Ve školním prostředí bývá pozornost často soustředěna především na nedostatky – co žák neumí, v čem selhává nebo kde potřebuje podporu. Case management se naopak snaží vycházet z potenciálu jednotlivce. Každý student totiž disponuje určitými zdroji, na kterých lze stavět.
Právě tato filozofie provází celou mou práci case managerky. Cílem je především podpořit jeho kompetence tak, aby jednou mou pomoc již nepotřeboval.
Pokud by Vás tato pozice zaujala a můžete pracovat tváří v tvář v Praze, můžete kontaktovat Hanu Kuprovou (kuprova@hkp.cz).
Autorka: Kristýna Kapounková, speciální pedagožka, krizová interventka a case managerka
Poznámka: Článek vyšel také v posledním výtisku Učitelských novin
Zdroj: Pražské školy