Jedním z významných témat inovovaného RVP PV z roku 2025 se stala problematika formativního přístupu, zejména formativního hodnocení. Na povinnost využívat je i v mateřských školách upozorňuje např. část kapitoly KA3 Pedagogický tým školy – Učitel jako průvodce dětí ve vzdělávání, kde najdeme i formulaci „Využívá formativní přístup, podporuje sebehodnocení a vrstevnické hodnocení“. Jeho zavádění již několik let sleduje a hodnotí ČŠI, která konstatuje, že se na mnohých mateřských školách zatím příliš neuplatňuje. Co tento přístup znamená, jak se jím mění některé vžité stereotypy v hodnocení dětí i v dalších přístupech ve vzdělávání? Pojďme se společně nad problematikou zamyslet. Vzhledem k rozsahu tématu je článek rozdělen do tří částí, které budeme postupně zveřejňovat.
FORMATIVNÍ HODNOCENÍ aneb hodnocení jako cesta…
Proč vlastně ve školách, včetně těch mateřských, hodnotíme? Většina pedagogů na tuto otázku odpovídá například:
aby se děti naučily, co mají….
aby děti nedělaly chyby …
aby rodiče věděli, co děti neumí a je potřeba se v tom zlepšit….
Hodnocení obvykle dělává pedagog a jeho důvodem je určitě snaha výsledky vzdělávání zlepšit. Je tomu ale opravdu tak? Tohle jsou některé formulace, které (nebo jim velmi podobné), můžeme od části předškolních pedagogů občas slyšet.
Copak ty nevíš, kam se dávají pastelky? A to jsi předškolák! Janička je mladší a už to dávno umí!
Paní Dvořáková, ty grafické listy dělají Pavlovi velké problémy. V šesti letech už by to měl zvládat.
Přáníčko máš vystřižené ošklivě, ukaž, já ti to předělám.
Jirko, ty jíš jako čuňátko, podívej se, kolik máš kolem sebe drobků!
Někdy je to ale třeba i dobře míněná pochvala:
Děti, vy jste ale šikulky!
Zuzanka je hrozně šikovná, je nejlepší ze třídy!
Cvičení
Zkuste se vžít do role dítěte či rodiče a ohodnotit výše uvedené formulace přidělením bodů na škále 0–5 podle jejich přínosu pro ně:
a) Jak vám použitá formulace pomohla k vašemu zlepšení? Poradila vám, jak se lépe naučit, co se vám nedaří, co ještě nevíte, neumíte? Poskytla vám jako rodiči radu, co s dítětem je vhodné dělat, aby se zlepšilo?
b) Jak se při tomto hodnocení cítíte, jak vás tyto věty motivuji k dalšímu učení, ke snaze zlepšit se, zkoušet něco znovu…?
Jak vaše hodnocení dopadlo? Při seminářích se obvykle u pedagogů objevují hodnocení 0 nebo 1, vyšších bodů bývá málo. A mnoho z nich bývá překvapeno. Vždyť takhle se v našich školách hodnotí běžně a určitě s dobrým úmyslem. Učitel přece „má a musí najít u dětí chyby a upozornit na ně“, aby se děti lépe učily. Jenže – opravdu jim tohle hodnocení pomohlo?
Dokonce ani pochvala „šikulků“ nepřináší dětem konkrétní informaci, co se zejména podařilo, co mají dále dělat. Pozitivní může být snad jen pocit, že udělaly paní učitelce radost. Ani hodnocení „šikovné Zuzanky“ jí neposkytuje informaci, v čem je nejšikovnější, ani co má dále rozvíjet. A tak zůstává stát na svém výsluní bez větší snahy se zlepšovat. Zároveň zvažme, co tahle pochvalná věta může udělat s ostatními dětmi, jak vztahy mezi dětmi ve třídě může ovlivnit.
Mnohé pedagogické systémy se proto problematikou hodnocení cíleně zabývají, sledují jeho přínosy a rizika. V odborné literatuře se setkáme s typologií hodnocení a jeho dělením na sumativní a normativní a formativní.
Přínosy a rizika různých typů hodnocení
Poznámka: Pro lepší pochopení používám i příklady hodnocení žáků ze základní školy.
Sumativní hodnocení
Sumativní hodnocení bývá konečné, definitivní. Obvykle je použito po nějaké etapě vzdělávání. V základní škole to může být závěrečné vysvědčení, známka z písemné práce. V mateřské škole třeba udělení nebo neudělení hvězdičky na pracovním listě, vyzdvižení nejhezčího obrázku, který učitel/ka dává ostatním za příklad.
Slouží tedy zejména jako informace pro rodiče, jak jejich dítě/žák zvládá nebo nezvládá probranou látku či dovednost. Samozřejmě poskytuje informace i dítěti/žákovi, ale to až ve fázi, kdy s výsledkem nelze nic dělat, protože tato část vzdělávání už skončila (pracovní listy jsou hotové, obrázky dokreslené, vysvědčení rozdaná).
Sumativní hodnocení může být realizováno i průběžně, ale konstatování pedagoga vede obvykle jen k pojmenování nedostatků (stále ještě neumíš, odpověděl jsi špatně, to už přece máte umět… copak nevíš…?).
Pokud je hodnocení pozitivní (jsi moc šikovná…), nevypovídá nic o tom, v čem je dítě/žák dobrý, jak se může dále rozvíjet. Nepomáhá tedy dítěti/žákovi k tomu, aby poznal, cestu ke zlepšení.
Sumativní hodnocení proto vede často děti/žáky ke skrývání nedostatků a k záměrnému ukazování předností, opisování či napodobování druhých. To se může stávat i v mateřské škole. Znáte jistě děti, které „opisují“ obrázky či řešení pracovních listů od druhých, protože se chtějí dočkat ocenění.
Hlavní snahou dětí/žáků tedy je, aby získali co nejlepší ohodnocení, lepší známku či pochvalu. Bohužel i rodiče se ptají žáků spíše na to, jakou dostali za známku, než co zajímavého se dnes dozvěděli, naučili…
Normativní hodnocení
Normativní hodnocení je další typ hodnocení, které je také v českých školách (i v mateřských) hojně využíváno. Dítě/žák je při něm poměřován ve vztahu k „normě“ (např. co učitel/ka předpokládá, že by dítě mělo zvládnout před vstupem do základní školy, či před přijímacím řízení na střední školu).
Často bývá dítě/žák porovnáván s jiným dítětem či ostatními dětmi. Problém vzniká zejména u dětí/žáků, kteří mají nějaké nedostatky a učitel/ka je porovnává navzájem – všichni už umějí…, všichni už vědí…, Péťa je mladší než ty a už dokáže…, ale ty pořád ne…, všechny děti už si umí správně držet tužku a podepsat se, jen ty ne…, měl by ses víc snažit!
Problematické je proto jak z hlediska konkrétního dítěte/žáka, tak celé třídy – děti se mu mohou posmívat, ironizovat, může to být i podhoubí pro vznik šikany. Chybí zde zejména respektování možností dítěte/žáka.
Nikdo z nás přece nedělá chyby schválně a to, co se jednomu dítěti/žákovi daří bez problémů a získá za to ocenění formou dobré známky či pochvaly, může být pro jiného velmi náročné a zatím nezvládnutelné.
Z toho vyplývá, že pro zkvalitnění vzdělávání, ale zejména zlepšení vztahů ve třídě, vztahů mezi dítětem a pedagogem, je vhodné cíleně využívat jiné formy hodnocení – hodnocení formativního, respektive využívat celou strategii formativního přístupu.
Formativního hodnocení – základní znaky a principy
Základem je dobrá znalost dítěte a respekt k němu, k jeho individuálním možnostem, zájmům, potřebám. Stěžejní podmínkou je citlivý a empatický vztah a vlídná komunikace.
Nesrovnává děti/žáky navzájem, ale sleduje, jak a kam se kdo z nich posouvá. Poskytuje tedy informaci učiteli, dítěti/žákovi a jeho rodičům.
Hodnotí se individuální pokrok konkrétního dítěte – tedy srovnává jen dítě samotné v jeho vývoji (Vidím, že už máš správně zapnuté všechny knoflíky u košile. Vzpomínám si, že ještě před Vánoci ti to takhle pěkně nešlo. To je výborné!). K tomu může vhodně využívat i portfolia dítěte/žáka.
Je založeno na kvalitní a srozumitelné zpětné vazbě, která konkrétně popisuje situaci (vidím, slyším, všiml/a jsem si…) a zároveň navrhuje postupy, které může dítě/žák využít, aby se v učení zlepšil. Proto bývá zpravidla průběžné.
Volí cíleně takové formulace (nebo jen gesta, výraz obličeje), které pomáhají situaci v daném okamžiku řešit, najít pro dítě/rodiče optimální postupy.
Často také pojmenuje, jaká je stávající úroveň dítěte (vidím, že už se ti daří…, teď můžeš zkusit i tohle..) a pomůže mu tak ke směřování dalšího rozvoje.
Stává se tak přirozeně cestou k pedagogický diagnostice a jejímu využívání. Zjišťujeme průběžně, jak dítě ve svém vzdělávání postupuje, v čem se zdokonaluje či v čem stagnuje.
Chyby jsou zde přirozenou cestou k učení, nikdo se za ně nikomu neposmívá, dítě se bez obav zeptá nebo požádá o pomoc.
Na závěr této části si můžete zkusit pojmenovat, jaký typ hodnocení byl použit v úvodních větách a pak je přeformulovat do podoby formativního hodnocení.
Mohlo by to být například takhle?
„Copak ty nevíš, kam se dávají pastelky? A to jsi předškolák! Janička je mladší a už to dávno umí!“
Honzíku, pastelky dáváme do té spodní zásuvky, dej je tam, prosím.
„Paní Dvořáková, ty grafické listy dělají Pavlovi velké problémy. V šesti letech už by to měl zvládat.“
Všimla jsem si, že Pavel má při kreslení a grafických cvicích poměrně křečovitou ruku. Kdybyste chtěla, můžeme se na její uvolnění zaměřit, ráda Vám poradím, jak. Chcete se k tomu někdy sejít?
„Přáníčko máš vystřižené ošklivě, ukaž, já ti to předělám.“
Tenhle kousek přáníčka je pěkně rovný. Když stříháš kolečka, je dobré nůžky takhle pootočit. Ano, skvěle, už jsou kulatější!
„Jirko, ty jíš jako čuňátko, podívej se, kolik máš kolem sebe drobků!“
Jiříku, když se nakloníš víc nad talířek, budou drobečky padat na něj a stůl zůstane čistý. Ano, přesně tak, vidím, že už je to lepší.
A dobře míněná pochvala…
„Děti, vy jste ale šikulky!“
Dneska byly všechny bundy pověšené na ramínku, žádná nezůstala na lavičce! Vy jste ale šikulky! Mám radost!
„Zuzanka je hrozně šikovná, je nejlepší ze třídy!“
Zuzanka dnes krásně vyprávěla celou pohádku. Možná k ní zítra zkusí nakreslit i obrázky a uděláme si z nich knížku.
Podrobněji se podmínkami, technikami i přínosy formativního přístupu budeme věnovat v dalších částech.
Autorka: Mgr. Hana Nádvorníková
Zdroj: Pražské školy