Umělá inteligence (AI) přináší do oblasti vzdělávání nové příležitosti a potenciál, který může výrazně změnit tradiční přístupy k vyučování i učení. Moderní algoritmy umožňují personalizované vzdělávací zážitky, které se přizpůsobují individuálním schopnostem, zájmům a tempu jednotlivých studentů. Inteligentní výukové systémy, např. adaptivní výukové platformy nebo automatizované testování, dokážou vyhodnocovat silné a slabé stránky studenta a zpětně mu doporučit vhodné studijní materiály. AI také usnadňuje práci učitelům, kteří získávají rychlý přehled o pokroku žáků, případně mohou svoji pozornost zaměřit na ty, kteří ji nejvíce potřebují.
Zároveň však integrace umělé inteligence do vzdělávání přináší řadu výzev a potenciálních rizik. Jednou z klíčových otázek je ochrana osobních údajů studentů a etické nakládání s jejich daty. S rozsáhlým sběrem informací o chování a výkonu žáků roste riziko zneužití, nechtěného úniku dat a narušení soukromí. Dalším problémem je možná závislost na technologiích, která může vést ke snížení mezilidské interakce a omezení rozvoje měkkých dovedností, jako je komunikace, empatie nebo kritické myšlení. Výzvou je rovněž zajistit rovný přístup k AI technologiím bez ohledu na regionální rozdíly či socioekonomické podmínky studentů.
V budoucnosti lze očekávat, že umělá inteligence bude stále více integrována do vzdělávacích procesů na všech úrovních školství. Pro maximální využití potenciálu AI je však nutné rozvíjet nejen technologickou infrastrukturu, ale také digitální gramotnost učitelů i žáků. Klíčová bude spolupráce mezi pedagogy, vývojáři a tvůrci vzdělávacích politik, která zajistí bezpečné, efektivní a férové využití těchto pokročilých technologií. Pokud bude AI správně a eticky implementována, může stát nejen nástrojem pro zvyšování kvality vzdělávání, ale i cestou ke spravedlivějším a dostupnějším vědomostem pro všechny.
PhDr. Pavel Bartoš, LL.M., DBA (Evropská akademie vzdělávání / European Academy of education)