Umělá inteligence (AI) představuje v posledních letech revoluční prvek napříč mnoha obory, vzdělávací sféru nevyjímaje. AI ve školství umožňuje personalizaci výuky, která zohledňuje individuální potřeby, tempo a preference každého studenta. Inteligentní výukové systémy na základě analýzy dat automaticky identifikují silné a slabé stránky žáků a navrhují vhodné vzdělávací materiály či úkoly. Výsledkem je efektivnější učení, kdy jsou studenti motivováni a učivo je pro ně lépe srozumitelné.
Další zásadní přínos AI spočívá ve schopnosti automatizovat rutinní administrativní úkoly učitelů. Umělá inteligence dokáže hodnotit testy, rozpoznávat chyby v písemných pracích nebo se dokonce podílet na tvorbě a úpravě vzdělávacího obsahu. To pedagogům uvolňuje ruce pro kvalitnější výuku, konzultace či přípravu inovativních metod. Vzdělávací chatboti pak mohou studentům asistovat mimo vyučování, odpovídat na jejich dotazy a poskytovat zpětnou vazbu v reálném čase.
I když integrace AI do vzdělávání přináší četné výhody, objevují se i rizika a výzvy k řešení. Mezi ně patří etické otázky spojené s ochranou osobních údajů studentů, riziko ztráty lidského rozměru vzdělávání nebo možnost vzniku nerovností v přístupu k moderním technologiím. Pro efektivní a bezpečné využití umělé inteligence ve školách je proto nutná spolupráce technologů, pedagogů i tvůrců vzdělávací politiky. AI má potenciál zásadně transformovat způsob, jakým se vzděláváme, avšak její úspěšné začlenění do praxe vyžaduje rozumnou regulaci, odpovědný přístup a kritické zhodnocení možných dopadů.
PhDr. Pavel Bartoš, LL.M., DBA (Evropská akademie vzdělávání / European Academy of education)