Inovovaný RVP PV, podle kterého povinně budou mateřské školy pracovat od září 2027, přináší některé výrazné změny v práci předškolních pedagogů. Ty se zároveň budou týkat i změn v přípravě i způsobu práce s dětmi při praxích budoucích předškolních pedagogů, tedy praktikantů.
Změna nastane zejména v oblasti plánování a realizaci vzdělávání ve třídách.
Současný způsob práce bývá realizován tak, že si pedagog na základě školního vzdělávacího programu plánuje pro svoji třídu tematické celky, chronologicky je seřadí a následně realizuje. Stanovuje si je předem – obvykle na celý školní rok a plánuje je často již v přípravném týdnu. Následně je realizuje v naplánovaném časovém období, obvykle každé téma jeden týden. I když tato časová dotace není závazná, ze zkušenosti víme, že bývá velmi častá.
Jak se tento způsob promítá do pedagogických praxi praktikantů?
Praktikanti obvykle dostávají od mentora zadání naplánovaného tématu, ze kterého pak vycházejí při přípravě na práci s dětmi. Po domluvě s mentorem k němu vymýšlejí náměty na činnosti a stanovují si příslušné cíle (očekávané výsledky učení). V přípravě si tedy podrobněji rozpracují, co a jak budou s dětmi dělat a snaží se všechny naplánované aktivity s dětmi zrealizovat. Stěžejní aktivitou z hlediska jejich přípravy bývá řízená činnost pro všechny děti. Hodnocení průběhu jejich praxe pak obvykle vychází z toho, co s dětmi zvládli uskutečnit a jak se jim práce dařila.
Děti tak mají poměrně omezené možnosti pro vlastní samostatnost při volbě aktivit, obvykle si je mohou vybírat jen po dobu volných her nebo při pobytu venku.
V čem čekají mateřské školy největší změny?
Plánování v kontextu inovovaného RVP PV bude mnohem flexibilnější. Na úrovni ŠVP bude obsah vzdělávání tvořen několika integrovanými bloky, které budou natolik široké, aby umožnily pružné využívání jejich částí i vzájemné propojování některých jejich námětů. Nebudou časově určené, takže pedagog nebude vázán jaké téma a kdy má s dětmi ve své třídě realizovat, ale bude si z nich vybírat podle momentálních potřeb a možností dětí ve třídě.
V třídním plánování to znamená, že bude pedagog daleko výrazněji vycházet z konkrétních zájmů a potřeb dětí, z aktuálních situací a událostí, které „život přináší“ a zejména z nápadů a námětů dětí, případně jejich rodičů. Téma tak může vzniknout například ze situace, kdy se někomu z dětí se narodí sourozenec, probíhá olympiáda, děti viděly zajímavý film a vypráví o něm, zaujal je příběh z knížky atd. Uplatňuje se tak princip situačního a spontánního učení. Pedagogovi to umožní citlivě sledovat a vnímat vzniklé situace a podněty a rychle na ně reagovat. Náměty témat může pochopitelně nabízet dětem i pedagog (například vycházet z tradičních oslav a svátků – přepravit s dětmi oslavu Dne matek, MŠ se chystá na Masopust atd.), ale mnohé náměty přinesou a vyberou si děti samy. O jejich výběru mohou i hlasovat, domlouvat se, které téma se jim jeví jako nejzajímavější.
Nový přístup tedy vyžaduje, aby zvolená témata vycházela co nejvíce z podnětů dětí a nelze je mít připravené na celý školní rok předem (viz RVP PV 2025 str.9 “ Učitel… zodpovídá za plánování a realizaci vzdělávání na úrovni třídy, do plánování témat a vzdělávací nabídky zapojuje děti.). Plánování pedagogická práce i její realizace bude mnohem flexibilnější, pružnější, ale zároveň bude klást velké nároky na tvořivost pedagoga, schopnost rychlé reakce, improvizace i dostatku nápadů k realizaci.
Tomuto postupu se budou učit jak pedagogové, tak i děti. Zejména tam, kde byly zvyklé „plnit úkoly“ podle přesného pokynu pedagoga bude třeba postupovat zvolna a děti na ně postupně navykat. Bude pochopitelně záležet na věku a zkušenosti dětí, ale i s nejmenšími dětmi lze hledat témata, která je zajímají a na ně navázat aktivity. Například téma „Moje oblíbená hračka“ by mohlo být úvodním tématem na začátku školního roku, které by umožnilo dětem dobrou adaptaci i seznámení s ostatními dětmi a následně volbu zajímavých aktivit, které by chtěly se svými i se „školkovými“ hračkami zažít.
Jaký postup při tomto plánování je možné zvolit?
Po výběru tématu, na kterém se děti shodnou, následně pedagog s dětmi společně „bádají“. Nejdříve zjišťují, co již o tématu vědí (CO UŽ O TOM VÍME?), následně vymýšlejí otázky (CO SE CHCEME DOZVĚDĚT?) a dávají i návrhy na činnosti a aktivity (CO BY NÁS ZAJÍMALO, CO SI CHCEME VYZKOUŠET?). Nápady dětí může pedagog rozšířit i o vlastní nabídku činností – přípravou pomůcek k volné hře, i na nepřímo řízené činnosti. Ve vzdělávací nabídce určitě budou i společné přímo řízené aktivity, ale bude jich nejspíše výrazně méně a nebudou „ stěžejní“ vzdělávací aktivitou. Pedagog bude zároveň promýšlet, k jakým očekávaným výsledkům učení (OVU) jednotlivé činnosti budou směřovat a jaké klíčové kompetence se mohou u dětí rozvíjet. Bude si všímat, jaké činnosti si děti volí a co nejčastěji bude využívat formativního hodnocení a sebehodnocení dětí. Celý proces vzdělávání se tak může v průběhu měnit, doplňovat, variovat.
Příklad
Téma „Co dělají zvířata v zimě“ by se mohlo objevit po vycházce do lesa, kde děti na sněhu objevily stopy zvířat, ale žádná zvířata neviděly. Otázky dětí by byly například: Kam a proč se zvířata schovala? Co v zimě asi jedí, když je všechno pod sněhem? Není jim tu zima? Kdo jim v zimě pomáhá?
Pedagog si zaznamenává jejich otázky i jejich nápady na řešení (zeptáme se pana lesníka, najdeme je v nějaké knížce…), ale zejména náměty na konkrétní činnosti (zkusíme pozorovat zvířata a ptáky z větší dálky, připravíme pro ně krmení do krmelce, uděláme ptačí krmítko). Tím přirozeně vznikne nabídka pro hry a různé činnosti – budeme hledat jaké stopy které zvíře dělá, vytvoříme si pelíšky jako ježek, postavíme si les z větviček a do něj zvířata vymodelujeme atd. Na některé činnosti přijdou děti, část určitě vymyslí a nabídne pedagog. Aktivity připraví pedagog formou nepřímo řízených činností – koutek s knížkami o zvířatech, materiál pro tvorbu a modelování, lupy na hledání stop venku atd. Prostor pro vymýšlení aktivit ale dáme zejména dětem a oceňujeme jejich nápaditost.
Vše je možné znázornit formou myšlenkové mapy, děti mohou do ní dokreslovat nebo dolepovat svoje obrázky – nápady, přidávat další náměty, nebo vynechat, co je nezaujalo. Délka takto pojatého tématu je flexibilní – trvá tak dlouho, dokud děti téma zajímá. Pokud bude myšlenková mapa viset v šatně, mohou se k její tvorbě přidat svými nápady i rodiče.
Jak na tuto změnu připravit praktikanty?
Ideálně by se měl praktikant zúčastnit již první etapy plánování – tedy společného hledání námětů, prvních otázek a nápadů dětí. Pak se může praktikant s mentorem domluvit, které z vymyšlených aktivit by pro děti připravil a ty jim nabídnout. Může si připravit například různá centra aktivit pro hry a nepřímo řízené činnosti, která se k tématu vztahují. Děti se do nich mohou zapojit podle své volby. Některé aktivity by děti dělaly samostatně, někde s menším dohledem praktikanta. To by bylo poměrně dobře realizovatelné na praxích, kde je více praktikantů ve třídě najednou.
Stěžejní práce praktikantů by spočívala ve sledování jednotlivých dětí, všímání si jejich zájmu, ale i úrovně dosažení sledovaných očekávaných výsledků učení (OVU).
Společné řízené aktivity by bylo možné realizovat například formou komunitního kruhu s celou třídou. Tam by děti dostaly prostor k vyjádření, co dneska zajímavého dělaly, na co si přišly, co by chtěly vyzkoušet příště. Praktikant může pochopitelně připravit a nabídnout dětem i společné aktivity – cvičení, poslech příběhu, písničky, hádanky atd.
Novější způsob práce bude velká výzva jak pro pedagogy, tak pro praktikanty. Věřím ale, že po jejím vyzkoušení budou vnímat pozitiva, která přináší. Budou mít mnohem větší míru svobody ve své práci, ale zejména přináší pozitivní přínosy samotným dětem, jejich samostatnosti a tvořivosti.
Inspiraci k práci můžete čerpat například v publikaci:
Koželuhová, E., Škardová, M., Loudová Stralczynská, B. (2025) Plánování v MŠ – cesta od RVP PV k denní přípravě učitele (Raabe).
Zároveň jako součást projektu připravujeme k tomuto tématu semináře lektorky Mgr. Evy Svobodové.
Budu moc ráda za vaše nápady a zkušenosti s tímto inovativním způsobem práce, které již mnohé mateřské školy realizují.
Autor: Mgr. Hana Nádvorníková, garantka v projektu iDZ Praha
Zdroj: Pražské školy