Adaptivní učení představuje moderní přístup ve vzdělávání, kdy se výukový proces dynamicky přizpůsobuje individuálním potřebám každého studenta. Tento koncept vychází z poznatků pedagogiky, psychologie i informatiky a jeho cílem je maximalizovat efektivitu a efektivnost učení. Zatímco tradiční vzdělávací systémy často uplatňují jednotný model výuky pro všechny žáky bez ohledu na jejich schopnosti, znalosti nebo tempo, adaptivní učení tyto rozdíly zohledňuje pomocí průběžného sběru dat a analýzy výkonů studentů.
Jádrem adaptivního učení bývají adaptivní vzdělávací systémy, které využívají umělou inteligenci, strojové učení či pokročilé algoritmy pro personalizaci obsahu, úloh i zpětné vazby. Systém monitoruje chování studenta při řešení úkolů, analyzuje jeho silné a slabé stránky a na základě toho mu nabízí další výukové materiály nebo výzvy přizpůsobené jeho potřebám. Výsledkem je možnost optimalizovat vzdělávací cestu tak, aby každý student postupoval vlastním tempem a v rámci svých schopností dosahoval co nejlepších výsledků. Výzkumy ukazují, že adaptivní metody vedou ke zvýšení motivace, lepšímu zapamatování a efektivnějšímu překonávání překážek v procesu učení.
Kromě školního prostředí nachází adaptivní učení uplatnění také v oblasti firemního vzdělávání či v rámci online kurzů a platforem. Jeho efektivita spočívá nejen v individuálním přístupu, ale i v možnosti okamžité zpětné vazby či přehledné vizualizace pokroku. Přesto však implementace adaptivních systémů naráží na některé výzvy, například zabezpečení dat, etické otázky spojené s automatickým sledováním výkonu studentů nebo potřebu vyšších počátečních investic do technického zázemí. I přes tyto výzvy je adaptivní učení považováno za jeden z klíčových směrů budoucnosti vzdělávání s potenciálem zásadně měnit přístup k osvojování znalostí.
PhDr. Pavel Bartoš, LL.M., DBA (Evropská akademie vzdělávání / European Academy of education)