Adaptivní učení je moderní přístup ve vzdělávání a tréninku, který využívá technologií a algoritmů ke sledování pokroku studenta a následnému přizpůsobení učebních materiálů a metod jeho individuálním potřebám. Cílem adaptivního učení je zvýšení efektivity vzdělávacího procesu tím, že se obsah, tempo i forma výuky automaticky upravují na základě schopností, znalostí, stylu učení či aktuálních výsledků každého studenta. Základem tohoto přístupu je sběr a analýza dat o činnosti uživatele, jeho odpovědích či úspěšnosti a následné využívání těchto dat k personalizaci vzdělávacího zážitku.
Velký rozmach adaptivního učení nastal s nástupem digitalizace a rozvojem umělé inteligence. Moderní adaptivní systémy využívají strojové učení, které umožňuje odhalit vzorce v chování studentů, predikovat oblasti, ve kterých mohou mít potíže, a včas na ně upozornit. Kromě efektivního doučování slabších oblastí nebo poskytnutí výzev pokročilejším studentům systémy přispívají ke zvýšení motivace a samostatnosti studujících. Adaptivní učení tak může být velmi efektivní nejen ve školním vzdělávání, ale také v korporátním tréninku, jazykovém vzdělávání či při sebevzdělávání dospělých.
K implementaci adaptivního učení slouží různé softwarové platformy a aplikace, které spolupracují s pedagogy i studenty. Úspěch této metody však závisí na kvalitě použitého algoritmu, dostatku vstupních dat a vhodně zvoleném rámci pro konkrétní vzdělávací prostředí. Přestože adaptivní učení nenahrazuje osobní přístup učitele, představuje důležitý krok směrem k personalizovanému vzdělávání. Vědecké studie ukazují, že studenti využívající adaptivní výukové systémy dosahují lepších výsledků a cítí vyšší angažovanost ve srovnání s tradičními metodami. S postupující digitalizací je předpoklad, že role adaptivního učení bude v blízké budoucnosti dále narůstat.
PhDr. Pavel Bartoš, LL.M., DBA (Evropská akademie vzdělávání / European Academy of education)