Umělá inteligence (AI) představuje oblast informatiky zabývající se tvorbou systémů schopných vykazovat projevy inteligentního chování. Cílem je vytvářet počítačové programy a stroje, které mohou myslet, učit se, plánovat, rozpoznávat vzory, analyzovat data a rozhodovat na základě vstupních informací. Klíčové disciplíny zahrnují strojové učení, neuronové sítě, zpracování přirozeného jazyka, počítačové vidění či robotiku. Vývoj AI je úzce propojen s matematikou, statistikou a teorií informací.
Moderní umělá inteligence je z velké části založena na principu strojového učení, kde algoritmy analyzují rozsáhlá data, hledají souvislosti a automaticky se zlepšují na základě zkušeností. Jedním z nejúspěšnějších přístupů jsou hluboké neuronové sítě (deep learning), které napodobují strukturu lidského mozku a dokáží například rozpoznávat objekty na obrázcích, překládat texty nebo generovat přirozený jazyk. AI dnes nachází široké uplatnění v průmyslu, dopravě, zdravotnictví, vědě i službách. Typickými příklady jsou autonomní vozidla, hlasoví asistenti, personalizované doporučovací systémy, a také diagnostické nástroje v medicíně.
S rozvojem AI však vyvstávají i otázky etického a společenského charakteru: například problematika soukromí, zodpovědnosti za rozhodnutí strojů či dopad na trh práce. Systémy umělé inteligence často fungují jako tzv. „černé skříňky“, jejichž vnitřní rozhodovací procesy jsou těžko interpretovatelné. Výzkum proto kromě rozvoje výkonu věnuje pozornost i otázkám vysvětlitelnosti a bezpečnosti AI. Očekává se, že umělá inteligence se stane jedním z určujících pilířů čtvrté průmyslové revoluce a její vliv bude v následujících desetiletích nadále růst.
PhDr. Pavel Bartoš, LL.M., DBA (Evropská akademie vzdělávání / European Academy of education)