Adaptivní učení: principy a význam ve vzdělávání
Adaptivní učení představuje moderní přístup ve vzdělávacích metodách, který využívá informační technologie k individualizaci učebního procesu. Jeho hlavním cílem je přizpůsobit vzdělávací obsah, tempo i formu výuky konkrétním potřebám, schopnostem a preferencím jednotlivých studentů. V tomto kontextu se adaptivní systémy opírají o sběr a analýzu dat o pokroku, znalostech či studijních návycích žáků a na základě těchto dat dynamicky mění předkládaný obsah nebo navrhují personalizované studijní cesty. Tím vytvářejí efektivnější učební prostředí, které dokáže podpořit jednotlivce při překonávání konkrétních obtíží a zároveň nabízí možnost rozvoje talentovaných žáků.
Z vědeckého pohledu adaptivní učení využívá poznatků kognitivní psychologie, neurověd a strojového učení. Softwary pro adaptivní výuku operují s takzvanými znalostními modely, jež popisují, co student umí a kde má mezery. Systém na základě průběžné evaluace – například pomocí kvízů nebo analýz chyb – doporučuje další studijní aktivity, které co nejlépe odpovídají aktuálním potřebám žáka. Moderní adaptivní systémy často zahrnují algoritmy z oblasti umělé inteligence, které zvládnou predikovat nejen míru zvládnutí učiva, ale i optimální interval opakování pro dlouhodobé zapamatování. Tato variabilita v nabídce učiva umožňuje lépe respektovat individuální tempo žáků a současně zvyšovat jejich motivaci prostřednictvím dosažitelných, ale i výzvu představujících úkolů.
Význam adaptivního učení v současném světě spočívá zejména v jeho schopnosti rozšiřovat vzdělávací příležitosti a kvalitativně zlepšovat výsledky žáků. Ve srovnání s tradičními metodami hromadné výuky, kde je obsah většinou rigidně stanoven pro všechny stejně, adaptivní učení významně eliminuje problematiku přehlížení individuálních rozdílů mezi studenty. Implementace těchto systémů se rychle rozvíjí především v online vzdělávání (například platformy Duolingo či Khan Academy), ale proniká také do školních tříd jako podpůrný nástroj pro učitele. Výzvami zůstává zejména dostatečné pokrytí různých vzdělávacích předmětů, ochrana osobních dat žáků a potřeba efektivní spolupráce mezi vývojáři technologií, učiteli i samotnými studenty.
Adaptivní učení se tak ukazuje být významným krokem k efektivnější, spravedlivější a motivující vzdělávací realitě, která je schopna reagovat jak na aktuální potřeby jednotlivce, tak na dynamicky se měnící požadavky současné společnosti.
PhDr. Pavel Bartoš, LL.M., DBA (Evropská akademie vzdělávání / European Academy of education)